Michal Feitl vrazil minulý rok do teamu Servodata jako hurikán. Je ho všude plno. Jeho smích už znají všichni,  a navíc měří přes dva metry, takže ho jen tak nepřehlédnete. Po pár rozhovorech s ním vás napadne, že s takto výraznou osobou prostě musíte udělat rozhovor, abyste ho představili i těm, kteří ho ještě neznají.

  • Michale, od té doby, co jsi přišel do Servodat, mám pocit, že vám to tam bzučí jako v úle. Co stojí za tou energií, která je cítit nejen z tebe ale i s celého teamu Servodat?

Myslím si, že je to tím, že máme v Servodatech aktuálně skvělou partu, lidi už nejsou tolik na home office a celkově se kultura v SD hodně zvedla. fpn Myslím, že za to může příchod nového ředitele Romana Konečného, který vnesl do SD svěží vítr a team stmelil.  No a možná je to taky tím, že jsem od přírody dost hlučný člověk ☺

  • V Servodatech jsi už podruhé, můžeš nám popsat, jak se to všechno přihodilo?

Moje první působení v SD byla velká výzva, mám za to že se podařilo vybudovat stabilní team se zajímavým zákaznickým portfoliem. No a když letos na jaře přišla nabídka team opět převzít, tak jsem věděl, že to bude opět výzva, tentokrat možná ještě větší než napoprvé. Já mám výzvy rád, a proto jsem nabídku přijal. Sice se říká, že dvakrát do stejné řeky nevkročíš, ale musím říct, že v tomto případě to neplatí. V SD jsem tentokrát mnohem spokojenější než napoprvé.

  • Spousta lidí ani netuší, co přesně v Servodatech děláš. Můžeš nám to popsat?

Tomu se ani nedivím, oblast mého působení je docela složitá a vždycky je to trošku oříšek, když se mě na to někdo zeptá. Primárně se s mým teamem staráme o systémy od společnosti Atlassian, se kterou máme Gold partnerství, které v dohledné době plánujeme povýšit na nejvyšší úroveň Platinum. Nejznámější z těchto systémů je určitě Jira, což je nástroj pro organizaci práce, nicméně jeho využití je opravdu široké a především hodně přizpůsobitelné – my jako SD třeba v Jira řešíme fakturaci, CRM i HR agendu nebo plánování dovolených. Abych se vrátil k otázce, tak tyto systémy implementujeme, spravujeme, konfigurujeme a v neposlední řadě k nim zprostředkováváme licence. Nedávno jsem také převzal odpovědnost za team Service Desk, který se zabývá poskytováním technické podpory pro naše zákazníky, v několika různých jazycích, a to v módu 24/7.

  • Tu energii, kterou v Servodatech necháváš, je třeba někde dobít. Jak ji tedy dobíjíš ty?

Jasně, bez dobíjení to nejde. Rád sportuji, ale musím se přiznat, že je čím dál tím těžší si na něj udělat čas. Pokud mám být konkrétní, tak moc rád hraju nohejbal, což je taková česká klasika, bowling, ping pong, tenis a taky si rád zajdu zaplavat. Zároveň bez mučení přiznávám, že mi chutná pivo a občas tak u nás Na Sekyrce dobíjím energii několika plzněma.

  • Zaslechl jsem něco o tvém bowlingovém mistrovství. Řekni k tomu něco.

To máš opravdu hodně zkreslené informace. Bowlingu se věnuji, velmi mě baví, ale jsem těžký amatér. Občas se mi podaří hodit vyšší skóre, ale bohužel nejsem dostatečně konzistentní, abych se mohl alespoň přiblížit „mistrovstvi“.

  • Bowling tady hraje víc lidí a vcelku každý, kromě mě, tvrdí, že mu to dost jde. To by stálo za nějaký zápas, třeba Moore Advisory CZ vs Servodata. Co bys na to řekl? Vedl by si team “Servodat” do boje?

Jsem jednoznačně pro, klidně nás i povedu do boje. Tady však chci poznamenat, a bude to působit jako výmluva, že styl kterým se snažím hrát je dosti závislý na místě, kde se hraje. Já se totiž snažím kouli roztočit tak, aby do kuželek zajela z boku a pro tento styl je nezbytné namazání dráhy speciálním olejem, což nedělají všude. Taky se s tím pojí sada několika koulí, různé speciální úterky, prostě spousta věcí, která většině lidí přijde naprosto k popukání. Tak se možná alespoň pobavíte:-).

  • Tak, a teď mi řekni něco z tvého soukromí. Dětičky, rodinka?

Mám úžasnou, krásnou ženu a dvě dětičky, které mi většinu času dělají velkou radost. Dcera chodí do školky a syn je druhák na základní škole.

  • Jaké máš vlastně sny?

Mám vlastně docela realistické sny. Jedním z nich je, že bych se chtěl nechat zavřít do podmořské klece a pozorovat žraloka bílého z bezprostřední blízkosti. Druhým snem je projet se jako spolujezdec s nějakým profesionálním rallye jezdcem. Pak mám ještě jeden, který tak snadno realizovatelný není, a to je, že bych si přál se dožít okamžiku, kdy objevíme mimozemský život.

Díky za rozhovor.